neděle 24. dubna 2016

Do Londýna za 750 Kč?! Málem jsem neodletěla.

Jsem vášnivou cestovatelkou a je spoustu míst, kam bych se chtěla podívat, ovšem jako chudá studentka, přivydělávající si uměním, neoplývám množstvím peněz. A z rodičů nechci dojit víc financí, než je nezbytně nutné. Do budoucna bych sice chtěla cestovat pomocí spolujízdy, ale zatím je mi 17 let a to by byl celkem punk.

Jsou to tak dva měsíce, co jsme se já moje dvě kamarádky rozhodly, že zkrátka potřebujeme na chvilku vypadnout. Z domu, ze školy, z Česka...


Tak jsme koupily low-cost letenky do Londýna. Jedna cesta za 750 Kč, zpáteční za 1 500. Dobrý, ne? Navíc z Brna, takže jsme se nemusely trmácet přes půl republiky. Byla to tak trochu hurá akce, ale moc jsem si ji užila.

neděle 26. července 2015

Nice - přílet a první den

Zrovna stojím na letišti, jak tydýt pochoduju sem a tam, je mi neuvěřitelná zima a k všeobecnému údivu jsem nervní. Proč sakra? Letadlem létám celkem často a nikdy to pro mě zásadní problém nebyl. Musí to přijít zrovna teď, když letím sama. Možná ale je zrovna toto důvod mé nervozity. Nenastoupím do špatného letadla? Ztratím se na letišti? 

Do Nice jsem nakonec přiletěla. Dokonce jsem neztratila kufr, ani jsem nevyšla špatným východem. Našla jsem chlapíka, co na mě měl čekat, a odvézt mě do rodiny. 

Bydlíme tu 4 ve dvou pokojích. Na jednom já a Newyorčanka Pascal a na  dalším dvě Němky Cara a Naomi. Vůbec je tu těch Němců o něco víc, než je košer. Naštěstí jsem ale našla i pár Čechů a jednu milou Slovenku. Tak jsem se s nimi dneska soucializovala, neboť mi bylo tak děsně, že jsem nejevila vůli používat jakýkoliv cizí jazyk. Ani s francouzštinou, kvůli které tu jsem, to moc slavné nebylo. Ale zato určitě může místní nelidské vedro, a fakt, že jsem vypadla z takového toho režimu, jež praktikuji přes školní rok. 

Ovšem jinak je tu hezky. Lidi jsou hodní a moře je azurové (proto se to tu taky jmenuje Cote d'Azur).

Doufám, že zítra už mi bude líp. V noci jsem totiž měla celkem teplotu, takže jsem probděla noc. Ale nacpala jsem se Paralenem, tak by to snad mohlo přejít. 



Mimochodem, mají tu levandulovou zmrzlinu. Úžasnou. 




pátek 24. července 2015

Cestovatelský TAG



1. Vyjmenuj všechny země, ve kterých jsi byla?
Bulharsko (asi 3x), Anglie (Londýn, Cambridge a Wales), Rakousko (hodněkrát), Norsko, Chorvatsko, Maďarsko (ale jen v lázních), Slovensko (mockrát), Německo (Hamburg, Cáchy, Kostnice), Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Švýcarsko, Francie, Itálie (jen Řím), Řecko (Rhodos), USA

2. Která země, místo se ti nejvíce líbilo?
Líbilo se mi hodně zemí. Ve Švýcarsku je krásná příroda, v Norsku klid, Francie je krásná, v Itálii je super jídlo, v Belgii je zkrátka sranda a Američani jsou přátelští. Asi Švýcarsko, Norsko nebo Francie.

3. Kam by ses jednou chtěla podívat? (
Rozhodně do Thajska, Izraele a Kanady. Nejvíc teda do Kanady, tam máme totiž rodinu a už se tam pár let chystáme, tak doufám, že v nejbližší době zavítám mezi javorové listy.

4. Vyjmenuj tři věci, které s sebou vždycky bereš na cesty.
Něco co umí fotit (nejlépe zrcadlovku, ale když mám po ruce jen kompakt, tak volím raději mobil), peníze a sluneční brýle.

5. Jaké bylo nejlepší jídlo co jsi kdy v cizině jedla?
Palačinka s kaštanem (Francie) a talíř plný tradičních italských dobrot. A víno z obou zemí.

6. Jaká byla tvoje nejmilejší cesta?
Všechny mi něco daly, o něco mě obohatily. Ráda vzpomínám na Paříž, Belgii, Norsko, Švýcarsko i USA. Nechci si vybírat jen jednu. Všechny byly skvělé.

7. Máš nějakou negativní vzpomínku na některou cestu?
Když jsme letěly s babičkou do Norska, náš let měl zpoždění o celý den. Takže jsme museli trčet na letišti (na noc nám alespoň letecká společnost zaplatila spaní v hotelu Marriott). Ale nakonec jsme dorazily.

8. Kam se chystáš tento rok?
Za dva dny odjíždím do Nice (pobřeží Francie). A jestli ještě něco potom, tak to uvidím.









čtvrtek 23. července 2015

Líbí se mi ve Francii (aneb jak jsem si v Paříži zlomila nohu)

Do letošního roku jsem Francií jen jednou projížděla cestou do Anglie. A v neděli tam letím podruhé za poslední tři měsíce. Moc se těším, neboť Francie i francouzština jsou nádherné. Ale nechci mluvit o cestě, která mě čeká, nýbrž o té předchozí. O mé návštěvě Paříže.



Mám spoustu trapáckých fotek Eiffelovky a krásné vzpomínky na úžasných 5 dní strávených s přáteli. Tedy, dovolte mi, abych se s Vámi podělila alespoň o některé ze skvělých zážitků a pochlubila se obrázky.

Abyste pochopili nadpis článku, musím vám sdělit, že hned druhý den jsem nedopatřením upadla na schodech a nalomila si nějakou kůstku u kotníku. Ale poněvadž jsem tvrďačka, tak jsem napuchlý a fialový kotník léčila octanem, obvazem a dlouhými procházkami po Paříži a Versailles. Když o tom zpětně přemýšlím, asi se to tak dělat nemá.


Naštěstí jsem ještě předtím stihla vylézt na tu slavnou vysokou věž. A bylo to legendární. Pokud se sem někdo z vás chystá, rozhodně si připlaťte těch pár Eur za vyvezení do třetího patra, stojí to za to (když nemáte závratě). Shledala jsem velice záživným pozorovat strukturu Pařížských ulic. Ale už dost o té klišé věži.


Den po tom, co jsem se stala kryplem jsme si udělali výlet do Versailles, obrovského areálu s nádherným parkem a zámkem, kde je asi tak milión lidí (hlavně neohleduplných asiatů). Versailleské zahrady jsou tak neuvěřitelně krásné, a když najdete správné místo, tak umí být i tiché. Daly by se přirovnat k těm Lednickým (až na to, že jsou větší, mnohem, mnohem větší). A pokud jste líní (nebo retardi a neumíte chodit) můžete si půjčit golfová vozítka, ale musíte mít řidičák, což nemám.


Dalším nádherným místem je Montmartre. To pravé pro fanoušky Audrey Tautou, ale nejen pro ně. Spousta větrných mlýnů, Sacre Coeur s výhledem na celou Paříž, kavárna na Rue Lepic, kde se odvíjel příběh Amélie a kouzelné ulice. Vřele doporučuji koupit palačinku a posadit se na nejbližší schody.


Moderní mrakodrapová čtvrť La Défense mě příliš nezaujala (ale to bude asi tím, že jsem strávila dva týdny v srdci Manhattanu). Kromě moderního Vítězného oblouku a pár mrakodrapů toho tam zas tolik k vidění není. Tedy alespoň pro mě. I když uznávám, že můj negativní dojem z této čtvrti je asi zapříčiněn tím, že jsem měla asi 15 km ve své zlomené noze, byla jsem skoro předávkovaná prášky proti bolesti, šla jsem poloviční rychlostí, než zbytek skupiny a navíc celý den pršelo.

Ve stejný den jsme navštívili Louvre, který pro mě byl upřímně velkým zklamáním. Spousta lidí (většinou opět neohleduplných asiatů), kteří se snaží v tlačenici dostat k Mona Lise, která je mimochodem umístěná na příšerném místě. I když klišé skleněných pyramid se mi líbilo. Ale jako galerii preferuji Musée d'Orsay. Je tam méně lidí a navíc mi imponovala ta budova.


O pařížských pamětihodnostech a krásách bych mohla psát ještě několik stránek, ale předpokládám, že to už by nikdo nečetl. Paříž je krásná, jeďte tam. Navštivte Invalidovnu, tu trapně klišé věž, Montmartre, d'Orsay, Versailles, Vítěězný oblouk, Louvre, Latinskou čtvť a nakonec i tu La Défence. 

A cestou se stavte v Remeši. Tam je nádherně.

Jo a nezlomte si nohu, bolí to.




čtvrtek 18. prosince 2014

New York, NY, United States of America


Dnešní článek bude o tom, jak jsem navštívila skvělé místo jménem New York. Město, které nikdy nespí, kde se sny stávají skutečností!

Dobře, teď jsem se nechala trošku unést...Faktem však je, že pocit, který jsem měla při procházení těch pravoúhlých ulic mohu popsat jen těžko. Tak jsem se nikdy nikde necítila. Bylo to doopravdy zvláštní. Jako déjà vu, ale přitom jsem tam nikdy nebyla. Když jsem dýchala místní vzduch, mé útroby jásaly. Dodnes pro tyto pocity nemám vysvětlení. Předpokládám, že jsem se jen moc těšila.

Takže k věci...

Letěli jsme přímo z Prahy do NYC a celá cesta trvala asi 9 hodin, což jsem si moc užívala, neboť miluju létání. Vyrazli jsme asi ve 13 hodin a přistávali jsme kolem 16. hodiny (místního času). Abychom se dobře vyrovnali s časovým posunem, tak jsme se šli ještě projít na Times Square, kde jsem si hned nakupila zásobu skořicových žvýkaček.

Výhled z Empire State Building

sobota 13. prosince 2014

NP Podyjí - 17. 4. 2014

V Podyjí jsem za poslední rok byla několikrát. A nemohu si stěžovat. Příroda je tu nádherná, a pro mě, amatérského milovníka focení (zdůrazňuji, že fotím pro své potěšení a mé fotky nepovažuji za nic světoborného), je jako stvořená ke koukání do objektivu a zvěčňování té jarní nádhery (fotky jsou pořízeny v dubnu). 

Jak už jsem zmínila, považuji se za amatéra, takže nestojím o ubohé a hrubé rýpání. Na druhou stranu ocením dobrou radu, jak se zlepšit, co vychytat, a kde si dát pozor.

Jižní Morava je jedna velká placka, jen sem tam nějaký kopec. Pokud se rozhodnete ho zdolat, čeká vás odměna v podobě skvělého výhledu.


Když mezi stromy proniká první jarní slunce.

neděle 9. listopadu 2014

Mezi nánosy historie aneb Řím

Jak říká jedno z mých oblíbených latinských mouder "Omnes viae Romam ducunt." tedy "Všechny cesty vedou do Říma." prosluněného města s náplavami dějin, provoněného pizzou a pastou. Konečně jsem sem byla dovedena i já. A byla jsem ohromena.

Historie je mojí velkou láskou. Bádání po dobách minulých dokáže být nesmírně inspirativní a poutavé. Sledovat činy známých i neznámých postav lidského bytí a jejich vlivu na dnešní svět. Spekulovat nad rozhodnutími, ptát se, co by se stalo, kdyby...

Řím je pro toulky minulostí jako stvořený. A nejen pro ně. Na své si přijdou i milovníci gastronomie. Nelze neochutnat jednu z výborných pizz. Zajímavostí je, že pizza Margherita, jedna z nejtypičtějších zástupců tohoto italského pokrmu, byla vytvořena na počest návštěvy Říma dánské královny Margherity a má symbolizovat italskou vlajku. 

Další skvělou pochoutkou, kterou nesmíte vynechat je italská zmrzlina. Doporučuji zajít do Gelaterie (něco jako zmrzlinárna) někde jinde než v samém centru města, neboť zde byste mohli za kopeček nechat až 6 euro. Příchutě sežnete různé, od obyčejné čokoládové přes jogurtové až po nutellové.