Zrovna stojím na letišti, jak tydýt pochoduju sem a tam, je mi neuvěřitelná zima a k všeobecnému údivu jsem nervní. Proč sakra? Letadlem létám celkem často a nikdy to pro mě zásadní problém nebyl. Musí to přijít zrovna teď, když letím sama. Možná ale je zrovna toto důvod mé nervozity. Nenastoupím do špatného letadla? Ztratím se na letišti?
Do Nice jsem nakonec přiletěla. Dokonce jsem neztratila kufr, ani jsem nevyšla špatným východem. Našla jsem chlapíka, co na mě měl čekat, a odvézt mě do rodiny.
Bydlíme tu 4 ve dvou pokojích. Na jednom já a Newyorčanka Pascal a na dalším dvě Němky Cara a Naomi. Vůbec je tu těch Němců o něco víc, než je košer. Naštěstí jsem ale našla i pár Čechů a jednu milou Slovenku. Tak jsem se s nimi dneska soucializovala, neboť mi bylo tak děsně, že jsem nejevila vůli používat jakýkoliv cizí jazyk. Ani s francouzštinou, kvůli které tu jsem, to moc slavné nebylo. Ale zato určitě může místní nelidské vedro, a fakt, že jsem vypadla z takového toho režimu, jež praktikuji přes školní rok.
Ovšem jinak je tu hezky. Lidi jsou hodní a moře je azurové (proto se to tu taky jmenuje Cote d'Azur).
Doufám, že zítra už mi bude líp. V noci jsem totiž měla celkem teplotu, takže jsem probděla noc. Ale nacpala jsem se Paralenem, tak by to snad mohlo přejít.
Mimochodem, mají tu levandulovou zmrzlinu. Úžasnou.
