Do letošního roku jsem Francií jen jednou projížděla cestou do Anglie. A v neděli tam letím podruhé za poslední tři měsíce. Moc se těším, neboť Francie i francouzština jsou nádherné. Ale nechci mluvit o cestě, která mě čeká, nýbrž o té předchozí. O mé návštěvě Paříže.
Mám spoustu trapáckých fotek Eiffelovky a krásné vzpomínky na úžasných 5 dní strávených s přáteli. Tedy, dovolte mi, abych se s Vámi podělila alespoň o některé ze skvělých zážitků a pochlubila se obrázky.
Abyste pochopili nadpis článku, musím vám sdělit, že hned druhý den jsem nedopatřením upadla na schodech a nalomila si nějakou kůstku u kotníku. Ale poněvadž jsem tvrďačka, tak jsem napuchlý a fialový kotník léčila octanem, obvazem a dlouhými procházkami po Paříži a Versailles. Když o tom zpětně přemýšlím, asi se to tak dělat nemá.
Naštěstí jsem ještě předtím stihla vylézt na tu slavnou vysokou věž. A bylo to legendární. Pokud se sem někdo z vás chystá, rozhodně si připlaťte těch pár Eur za vyvezení do třetího patra, stojí to za to (když nemáte závratě). Shledala jsem velice záživným pozorovat strukturu Pařížských ulic. Ale už dost o té klišé věži.
Den po tom, co jsem se stala kryplem jsme si udělali výlet do Versailles, obrovského areálu s nádherným parkem a zámkem, kde je asi tak milión lidí (hlavně neohleduplných asiatů). Versailleské zahrady jsou tak neuvěřitelně krásné, a když najdete správné místo, tak umí být i tiché. Daly by se přirovnat k těm Lednickým (až na to, že jsou větší, mnohem, mnohem větší). A pokud jste líní (nebo retardi a neumíte chodit) můžete si půjčit golfová vozítka, ale musíte mít řidičák, což nemám.
Dalším nádherným místem je Montmartre. To pravé pro fanoušky Audrey Tautou, ale nejen pro ně. Spousta větrných mlýnů, Sacre Coeur s výhledem na celou Paříž, kavárna na Rue Lepic, kde se odvíjel příběh Amélie a kouzelné ulice. Vřele doporučuji koupit palačinku a posadit se na nejbližší schody.
Moderní mrakodrapová čtvrť La Défense mě příliš nezaujala (ale to bude asi tím, že jsem strávila dva týdny v srdci Manhattanu). Kromě moderního Vítězného oblouku a pár mrakodrapů toho tam zas tolik k vidění není. Tedy alespoň pro mě. I když uznávám, že můj negativní dojem z této čtvrti je asi zapříčiněn tím, že jsem měla asi 15 km ve své zlomené noze, byla jsem skoro předávkovaná prášky proti bolesti, šla jsem poloviční rychlostí, než zbytek skupiny a navíc celý den pršelo.
Ve stejný den jsme navštívili Louvre, který pro mě byl upřímně velkým zklamáním. Spousta lidí (většinou opět neohleduplných asiatů), kteří se snaží v tlačenici dostat k Mona Lise, která je mimochodem umístěná na příšerném místě. I když klišé skleněných pyramid se mi líbilo. Ale jako galerii preferuji Musée d'Orsay. Je tam méně lidí a navíc mi imponovala ta budova.
O pařížských pamětihodnostech a krásách bych mohla psát ještě několik stránek, ale předpokládám, že to už by nikdo nečetl. Paříž je krásná, jeďte tam. Navštivte Invalidovnu, tu trapně klišé věž, Montmartre, d'Orsay, Versailles, Vítěězný oblouk, Louvre, Latinskou čtvť a nakonec i tu La Défence.
A cestou se stavte v Remeši. Tam je nádherně.
Jo a nezlomte si nohu, bolí to.
