Do Londýna za 750 Kč?! Málem jsem neodletěla.

Jsem vášnivou cestovatelkou a je spoustu míst, kam bych se chtěla podívat, ovšem jako chudá studentka, přivydělávající si uměním, neoplývám množstvím peněz. A z rodičů nechci dojit víc financí, než je nezbytně nutné. Do budoucna bych sice chtěla cestovat pomocí spolujízdy, ale zatím je mi 17 let a to by byl celkem punk.

Jsou to tak dva měsíce, co jsme se já moje dvě kamarádky rozhodly, že zkrátka potřebujeme na chvilku vypadnout. Z domu, ze školy, z Česka...

Tak jsme koupily low-cost letenky do Londýna. Jedna cesta za 750 Kč, zpáteční za 1 500. Dobrý, ne? Navíc z Brna, takže jsme se nemusely trmácet přes půl republiky. Byla to tak trochu hurá akce, ale moc jsem si ji užila.

Nemám kufr!

První kiks nastal ještě doma. Low-cost aerolinky mají většinou velmi tvrdé požadavky ohledně váhy a rozměrů zavazadla, což jsem zjistila až v den odletu. S mým štěstím je kufr, do kterého jsem již   měla vše sbaleno, samozřejmě překračoval. Začínala jsem propadat panice, neboť za dvě hodiny jsem se už měla nechat odbavovat na letišti. Oběhla jsem všechny sousedy, ale protože byl pátek 10 ráno, tak nikdo nebyl doma. Nakonec jsem (za pět minut dvanáct) zavazadlo odpovídající pravidlům sehnala od taťky, ale málem mi z toho hráblo.

Bohužel to není konec příběhu. V celé té euforii, že mám kufr, co splňuje požadavky, jsem úplně zapomněla, že ty rozměry jsou stanoveny proto, že z něj bude kabinové zavazadlo. Kabinové zavazadlo s drsným limitem na tekutiny. A protože jsem blbá a nedošlo mi to, tak jsem si suverénně zabalila sprcháč, deodorant, sójové mléko,... A to všechno letělo do koše. To mléko mě ani nenechali vypít.

V Londýně prší

Hlavním městě Velké Británie nás uvítalo typicky anglické počasí. Bylo fakt hnusně. Ten den nám to naštěstí bylo jedno, protože už jsme se nikam nechystaly. Jen jsme se ubytovaly v židovské čtvrti a šly na obhlídku. Byla jsem fascinovaná. To místo bylo neskutečně multikulturní. Synagoga, kostel, muslimové, Korejci, Japonci,... Všichni si poklidně žili vedle sebe.

Další ráno jsme udělaly velký zátah na Primark. Fakt velký. Ani nebudu říkat kolik jsem tam nechala, protože mě to doteď trochu straší, na druhou stranu mám nový batoh, termohrnek, plátěnou tašku, kahlotky s Harrym Potterm, ponožky s Harrym Potterem, legíny s Harrym Potterem a spoustu dalších věcí. 

Samozřejmě jsme nemohly vynechat hlavní pamětihodnosti jako London Eye, Big Ben, Westminsterské opatství, Buckinghamský palác (který jsme za Boha nemohly najít), Piccadilly Circus, The National Gallery a nedělní odpoledne strávené  v Hyde Parku, kde jsme, zcela střízlivé, lovily veverky na selfie tyč a recitování Ovidiových Proměn v latině. Zkrátka studentky gymnázia se v nás nezapřely.

Kdybych měla Londýn zpětně zhodnotit, tak mě příliš neuchvátil. Neurazil, ale nebylo to žádné wow. Líbil se mi Hyde Park, líbila se mi naše židovské čtvrť, líbilo se mi ježdění červenými autobusy, ale celkově se Londýn rozhodně nedostal do TOP míst, kde jsem byla. Ovšem těch čtyř dní nelituji a určitě bych se tam ještě někdy podívala (abych třeba změnila názor a viděla to, co jsme s holkama nestihly). 

A jaký byl váš největší kiks během cestování? Můj teda asi zlomená noha (čti zde), ale kufr kandiduje na druhé místo. Byli jste v Londýně? Líbil se Vám? A jaké je vůbec vaše nejoblíbenější cizí město?

Follow my blog with Bloglovin

A tady jsou nějaké fotky: